Kouzlo nepopsaného papíru – Nikol Charvátová

Na své cestě životem potkávám spoustu lidí – tak jako každý z vás. Někdo s vámi rezonuje a souzní, jiný nikoliv. Takovému člověku se raději vyhnete obloukem, a pokud už není zbytí, prohodíte s ním jen pár zdvořilých slov o počasí.

Učím se na každého, koho v životě potkám, nahlížet jako na nepopsaný list papíru. A to i na ty, kteří mi nejsou zrovna sympatičtí. Nekráčím v jejich botách a nežiji jejich život, tudíž mi nenáleží je soudit nebo škatulkovat. Říkám tomu „Kouzlo nepopsaného papíru“. Přiznám se, že se mi to ne vždy podaří, ale pokaždé se snažím na tuto svou životní filozofii myslet.

Tomuto kouzlu mě naučila zvířata. Během záchranných akcí jsem sledovala chování psů, z nichž každý byl odněkud „vytržen“ – z jiné smečky, z jiného prostředí. Každý z nich si nesl jinou zkušenost se zneužíváním či týráním, každý měl své specifické návyky a vzorce chování. Když jsme sestavovali novou smečku, naši zachráněnci začínali svůj život od nuly a aplikovali právě toto kouzlo. Někteří byli zpočátku bázliví či útoční, jiní flegmatičtí. Fascinovalo mě však, jak se dokázali naučit vzájemné toleranci a lásce. Neřešili, co kdo udělal včera – dnes byl nový den a každý z nich začínal na svůj papír psát nový, jedinečný příběh.

Ráda by vám dnes představila Nikol Charvátovou, která doslova umí na nepopsaný list papíru kouzlit. Její obrazy v sobě nesou jedinečnou esenci života.

Nikol jsem objevila na Facebooku pod názvem Nikol Charvátová – Portréty zvířat. Pokud nepatříte mezi fanoušky sociálních sítí, najdete její tvorbu také na webu www.portretyzvirat.cz.

Kresby Nikol jsou nejen nádherné, ale mají i svůj hluboký příběh. Miluji lidi, kteří tvoří srdcem, a přesně tím mě oslovila. Fascinuje mě hloubka pohledu zvířat na jejích obrazech. Její portréty se zkrátka musí zažít. Velmi mě překvapilo i to, jakým způsobem Nikol o své tvorbě píše – z jejích slov je cítit obrovská úcta a pokora k předloze i k budoucímu majiteli.

Věděli jste, že za známými ilustracemi psů na krmivech Sam’s Field stojí právě Nikol? Nechte se nyní unášet „Kouzlem nepopsaného papíru“, kterému vdechla duši právě tato talentovaná umělkyně.

1. Nikol, proč právě portréty zvířat?

Kdybyste otevřeli portfolio mých kreseb z dětství, našli byste tam jen zvířata. Už v šesti letech bylo mou největší zálibou rozložit si po pokojíčku plakáty z časopisu Svět zvířat a vybírat si, co nakreslím. Pak jsem vzala pastely, tužky nebo tempery a tvořila.

Dodnes visí u babičky obraz pandy, který tehdy vznikl. Ke zvířatům jsem vždy tíhla – od první želvy až po koně. Právě u koní to všechno začalo, když jsem pár miláčků nakreslila svým přátelům. Nikdy jsem ale nechtěla kreslit jen „do šuplíku“, měla jsem ambice být nejlepší. Může to znít sebevědomě, ale věřím, že bez zdravé sebedůvěry se člověk nedostane tam, kam si přeje. V sedmnácti letech jsme si s blízkou kamarádkou na střední škole zkusily „hrát na podnikatelky“. Ona kreslila na boty, já dělala portréty. Založila jsem web a vymyslela jméno. Dnes obě úspěšně podnikáme v oborech, které jsme si tehdy vysnily. Cestu jsme si musely vydupat z nuly, ale o to víc svou práci milujeme.

2. Co vás vedlo k tomu, že k obrazům píšete i příběhy? Vyznání majitelů bývají často velmi intimní.

Příběh stojí v mém životě hned vedle kreslení. Čeština a psaní slohů byly pro mě na škole vedle výtvarky nejoblíbenějšími předměty. Láska ke knihám a potřeba přenášet myšlenky na papír mě provází stále. Není tajemstvím, že bych jednou ráda napsala knihu, která by motivovala ostatní k tomu, co mají pocit, že nedokáží.

Psaní příběhů k obrazům mě zcela pohltilo. Mohu v nich vyjádřit emoce, které při tvorbě cítím. Pokud k tomu dostanu svolení, zveřejňuji i osudy zvířat. Pokud jde o velmi osobní věci, vždy se klienta ptám na souhlas. Často se svými zákazníky cítím silné pouto – než dojde k realizaci, komunikujeme spolu i měsíce. Ze zákazníka se tak často stává přítel, čehož si nesmírně vážím.

3. Na vašich kresbách je fascinující, jak dokážete zvěčnit duši zvířete. Je to vaše osobní kouzlo?

Těžko se to popisuje. Když desítky hodin hledíte na jeden bod, který pod vašima rukama postupně ožívá, nemůžete zůstat chladní. Vše začíná u komunikace. Majitelé se často vypisují ze své lásky ke zvířeti, mnohdy jde o portrét na památku. Snažím se jim naslouchat a naladit se na ně. Čím hlouběji mě lidé pustí do svého příběhu, tím lépe vidím do duše jejich zvířete. Technicky to není složité a učím to i své žáky, ale základem je empatie. V životě jsem zažila pády na dno, které mě změnily. Pokud se chceme naladit na druhé, musíme nejdříve otevřít duši sami sobě.

4. Jak došlo ke spolupráci se značkami Sam’s Field a Canvit?

Jednoho dne mi zavolal zástupce reklamní agentury, která tyto firmy zastupuje. Sešli jsme se a dnes spolupracujeme už přes 10 let. Nevím, jakou náhodou si tehdy vybrali právě mě – holku, která se v divokých vodách internetu teprve učila plavat. Považuji to za velké štěstí. I proto věřím, že štěstí čeká na každého, stačí mu jít naproti.

5. Jste spoluautorkou knihy a vedete kurzy kreslení. Nebojíte se, že vyzradíte své know-how a žáci vám budou konkurovat?

Naučit se kreslit může každý, ať už držel pastelku naposledy před třiceti lety, nebo tvoří příležitostně. Často se mi lépe pracuje s „nepopsanými“ žáky, protože nemají zlozvyky. Talent sice zrychluje růst, ale nejdůležitější je chuť a odhodlání.

Své know-how předávám kompletně. Proč? Protože si pamatuji, jak těžké bylo vypracovat se úplně sama bez pomoci druhých. Nechci, aby se moji žáci cítili jako osamělí vlci. Buduji komunitu, kde se vzájemně motivujeme a podporujeme. A pokud se tím někdo začne živit? Ráda ho podpořím. Kreslení je jedna věc, ale podnikání je věc druhá a mnohem náročnější. Největší odměnou je pro mě to, když lidé svou tvorbou dělají radost druhým. Měli bychom být sdílnější a méně „hrabat pod sebe“. Náš čas je omezený a já chci vědět, že jsem své zkušenosti předala dál.

6. Je něco ve vašem životě, co byste nikdy neměnila?

Nikdy bych nevyměnila svou rodinu. Mít rodinu je neskutečný dar, kterého si musíme vážit každý den. Kdo se někdy ocitl v situaci, kdy o ni málem přišel, ví, jak prázdný by bez ní život byl. Lidé mi často píší, jak nám naše štěstí závidí, ale na spokojeném životě se musí stále pracovat. Stačí přitom málo – pohladit, obejmout, poděkovat a říct „miluji tě“.

A co bych změnila? Udělala jsem v životě spoustu chyb, ale každá mě posunula dál. Bez nich bych nebyla tím, kým jsem dnes. Takže neměnila bych nic… snad jen, abychom u Netflixu nejedli tolik brambůrek.

7. Máte nějakou „srdcovku“ – obraz, se kterým se těžko loučilo?

Ke svým obrazům nemám tak silnou citovou vazbu, abych se jich nedokázala vzdát. Vždy si představuji radost zákazníka, a o to rychleji je balím a odesílám. Srdcovkou jsou pro mě černobílé obrazy. Nikdy nezapomenu na portrét slečny s labradorem, který jí olizuje tvář. Momenty, které zachycují konkrétní okamžik a emoci, mě jako umělce oslovují nejvíce.

8. Máte vlastní zvířátko?

Máme jorkšírku Jackie, je jí 11 let a je to náš rodinný maskot. Miluje plyšové polštáře, slovenské korbačiky a spaní v posteli.

Děkuji Nikol za rozhovor a těším se na její další kresby. Pokud se i vy chcete naučit kreslit, výukové materiály najdete na jejích stránkách. Tak co, půjdete do toho se mnou a vyzkoušíte „Kouzlo nepopsaného papíru“? Já se o to určitě pokusím.

Na závěr bych se s vámi ráda podělila o své pocity z našeho setkání. Po celou dobu, co jsme si s Nikol psaly, mě příjemně mrazilo v zádech – přesně tak, jako když se dívám na její obrazy. Je v nich láska k řemeslu, úcta k tvorbě a pokora k životu samotnému.